Léto ještě nekončí a i když na pultech prodejen už jahody, borůvky ani meruňky nenajdete, můžete sehnat jiné dobroty. Houbařská sezona je totiž v plném proudu.
Česko naštěstí nepatří k zemím, kde je sběr hub zakázaný či regulovaný. Houbaření spojuje generace a předává se z babiček na rodiče i děti. Aby také ne, když je pokrmů z hub doslova nespočet.
Houby provází českou kuchyni už od středověku
Ve středověkých klášterních kuchařkách se objevují zmínky o jejich využití během půstu jako náhrady masa. Houbový kuba, směs z krup, hub a česneku, se proto stal neodmyslitelným vánočním pokrmem, zejména na venkově. Ještě na začátku 20. století nechyběl na Štědrý den ve většině českých domácností.
V českých kuchařkách z 19. století najdeme houby nejčastěji ve formě polévek. Bramboračka s houbami nebo smetanová kulajda s koprem a vejcem patřily k sytým jídlům, která stavěla na dostupných surovinách. Zatímco bramboračka je stálicí českých domácností, kulajda zažívá v posledních letech obrovský comeback – od tradičních podniků až po fine dining restaurace. Snad nejtypičtější pokrmem je ale smaženice. Jídlo, které voní čerstvě nasbíranými houbami a většinou přijde na stůl hned po návratu z lesa. Stačí k houbám přidat pár vajec, podávat s chlebem a rázem je hotová večeře. Stejně ikonické jsou i houbové řízky z bedel nebo hříbků, které se staly důkazem, že houby v české kuchyni nehrají jen vedlejší roli, ale zvládnou být hlavní hvězdou talíře.
Přísná pravidla
V Německu nebo Rakousku je sběr pro vlastní spotřebu omezen zhruba na jeden až dva kilogramy denně. Dokonce zvláštní povolení na sběr hub je třeba mít ve Švýcarsku či Itálii V Nizozemsku je dokonce houbaření mimo vlastní pozemek úplně zakázané. Volné houbaření, jako je u nás najdete i v Polsku, Slovensku nebo Skandinávii.
