Pacienti často očekávají zázraky bez jizev a bez omezení. Realita plastické chirurgie je ale mnohem komplexnější. O nejnovějších trendech, renesanci faceliftu i o tom, jak se obor změnil díky moderním technologiím a mikrochirurgii, mluví plastický chirurg Petros Christodoulou, který se umístil mezi 50 nejlepšími českými lékaři podle časopisu Forbes.
Petrosi, co teď vede v plastické chirurgii?
Jednoznačně deep plane facelift. Není to jen módní slovo – data to potvrzují. Nejnovější meta-analýza z roku 2025, zahrnující téměř tři tisíce pacientů, ukázala spokojenost přes 94 % u deep plane techniky oproti 88 % u klasického přístupu. A poptávka roste.
Zajímavý vedlejší efekt přinesly léky ze skupiny GLP-1 (Ozempic, Mounjaro a další): lidé rychle zhubnou, ale kůže nestihne zareagovat a zůstane povislá. Výsledek? Facelift zažívá renesanci i v mladších věkových skupinách, než jsme byli zvyklí vídat.
Osobně se deep plane faceliftu věnuji jako své stěžejní disciplíně. Procestoval jsem kvůli tomu svět doslova křížem krážem – učil jsem se přímo v operačních sálech těch nejlepších. Nejvíce mě ovlivnili Ben Talei z Beverly Hills, Bryan Mendelson z Austrálie, Mike Nayak a Dominic Bray a asi desítka dalších světových kapacit. Ze všech těchto zkušeností a filozofií jsem si postupně vybudoval vlastní přístup.
Jaké operace děláte nejčastěji?
Než se dostanu k estetické chirurgii, musím zmínit, že jsem také mikrochirurg se zaměřením na onkologické rekonstrukce obličeje a končetin. To je oblast, kde jde doslova o návrat člověka k normálnímu životu po těžkém onemocnění. Toto zázemí mi dává jiný pohled na estetickou chirurgii, protože rozumím tělu na úrovni, kam se mnoho estetických chirurgů nedostane. Co se týče estetické praxe, stojí na třech pilířích.
První a mému srdci nejbližší je deep plane facelift a deep necklift. Patřím k malé hrstce chirurgů, kteří se na tuto techniku skutečně specializují, a neustále posouvám své hranice. Letos v létě plánuji další dvě cesty do USA, které mě opět někam dál posunou. V tomto oboru člověk nikdy není hotový.
Druhý pilíř je transplantace tuku. Začínal jsem s ní při rekonstrukcích prsou po onkologických výkonech, ale postupně jsem její využití rozšířil do estetické chirurgie obecně. Zlomový byl pobyt v Miami Breast Center, kde je transplantace tuku téměř výhradním zaměřením celé kliniky. Dnes tuk používám na estetické úpravy obličeje, prsou i jiných částí těla. Fascinují mě také jeho kmenové buňky, které z tuku izoluji a využívám k rejuvenaci kůže nebo k hojení ran.
Třetí oblast jsou prsa. Intenzivně se věnuji polyuretanovým prsním implantátům, které považuji za nejlepší a nejbezpečnější implantáty všech dob. V této oblasti patřím mezi KOL, tedy Key Opinion Leaders. Přednáším několikrát ročně po celém světě a každoročně pořádám ve spolupráci s Medicom Clinic mezinárodní kurz, který navštěvují desítky lékařů z celého světa. Kromě zvětšení prsou mám velké zkušenosti i se zmenšením a modelací a jsem dokonce autorem jedné z technik takzvané vnitřní podprsenky.
Jako vše se vyvíjí i plastická medicína, je nějaká operace, která se dnes už nedělá?
Hned dva příklady mě napadají. První je facelift samotný. Ještě před několika desetiletími se dělaly takzvané skin-only facelifty, kdy chirurg jednoduše natáhl kůži. Výsledek byl povrchní a krátkodobý. Pak přišly SMAS techniky, které šly hlouběji a pracovaly i s hlubšími tkáněmi, ale i ty měly své nedostatky a omezení. Dnes je nahrazuje deep plane facelift, který pracuje s nejhlubšími vrstvami obličeje a tyto nedostatky překonává. Výsledek je přirozený, dlouhotrvající a neprozradí vás na první pohled.
Druhý příklad je z rekonstrukční chirurgie. Dříve se používaly takzvané tubulizované laloky, kdy chirurg doslova vytvořil trubici z kůže a postupně ji přemísťoval na místo defektu. Byl to zdlouhavý a komplikovaný proces trvající týdny až měsíce. Dnes to díky mikrochirurgii zvládneme v jedné operaci – přemístíme tkáň i s jejími cévami a pod mikroskopem je napojíme na nové místo.
