Bez našeho souhlasu. Psychologická hra, která vás vtáhne do děje až drsnou realitou. Pojednává o třech dívkách, které si prošly sexuálním zneužitím. Traumatizující zkušenosti vychází najevo pomocí jejich panenek. Na nich při nevinné hře ukazují, jaké vzorce na ně sexuální predátoři použili. O syrovém divadelním počinu promluvila jedna z hvězd Nikol Kouklová.
Reálné příběhy svěřili autorce blízké osoby. Ty jsou v inscenaci zasazeny do světa tří dětských pokojíčků a konfrontovány s motivem dětských her s panenkami. Nejdřív to celé vypadá nevinně, prostě naivně dětsky, jenže děj pak přiostřuje. Diváky vtáhne do děje svou syrovostí a odhalením manipulativních technik sexuálních predátorů. Pojednává i o traumatech, jenž v dětech zůstávají.
O šokující inscenaci promluvila pro Instinkt jedna z hlavních postav Nikol Kouklová.
Hrajete v inscenaci Lolitky, která je o sexuálním zneužívání. Dá se na takovou roli vůbec psychicky připravit?
Jsem průvodce příběhu, takže propojuji a posouvám příběh. Zároveň hlavním představitelkám hraji jejich matky, takže soustředit se na střihy, text nebo danou situaci mě zaměstnává a nemám kapacitu myslet na to vše, co je ukryto v pozadí inscenace. Semele mě však konec hry, kdy je mně coby matkám vyčítána nepozornost snad z nějaké únavy, každodenní rutiny, která je viníkem toho, že se tyto nehezké situace vůbec přihodily.
Jak celé představení vůbec vzniklo? Na čí popud?
Loni v září se lámalo léto, seděly jsme s herečkou a režisérkou Dianou Šoltýsovou a rozprávěly jsme o letních zážitcích a tématech, které létají prostorem. Jedním z nich byl film Sbormistr, celá ta kauza, zničené nebo těžce narušené životy. Diana se mi svěřila, že v šuplíku má jedno téma a přemýšlí nad tím, že by ho zpracovala.
Ledabyle zalistovala diářem a vykřikla: ,,Je to k nevíře, ale já nezkouším až do prosince! Takže bych to napsala?“ Já jí v tomto nápadu utvrdila a za měsíc a kousek jsme seděly na soustředění s celým týmem. Je obdivuhodné, jak rychle se dalo dohromady tolik talentovaných mladých lidí, kteří do toho šlo bez váhání. Možná právě proto, že to je důležité téma, o kterém se sice hovoří ve veřejném prostoru, ale třeba divadelního zpracování se zatím nedočkalo. Vzdávám tedy hold Dianě, která do toho šla s takovou vervou a podařilo se jí velmi citlivě vystihnout naivní dětský svět, který je ohrožen nekalostmi sexuálních predátorů.
Když nabídka přišla, rozmýšlela jste to?
V minutu, kdy Diana vyslovila nápad sepsat hru na tohle téma, jsem neváhala jsem ani vteřinu a v podstatě jsem se do inscenačního týmu nominovala, aniž bych věděla co vůbec budu hrát.
Máte někoho v okolí, komu se stalo něco podobného?
Bohužel ano. Po zamyšlení jsem dospěla k tomu, že i já osobně jsem se setkala s oplzlými poznámkami a nevhodnými nápady dospělých jedinců, když jsem začínala. Ať už v herectví, kdy přede mnou onanoval postarší muž nebo v modelingu, kdy se mi dostalo nabídek za hranou. Naštěstí jsem na ten mladistvý věk měla poměrně vyřídilku a také při mě stálo štěstí, protože mi absolutně nedocházelo, že by mě někdo mohl napadnout a nemuselo to dopadnout vůbec dobře.
Mrazivé bylo během zkoušení naslouchat zkušenostem jednotlivých dívek, ať už z týmu nebo ze zprostředkovaného vyprávění, co se stalo v jejich okolí. Zjistily jsme, že není moc dívek, které by se s nějakou formou sexuálního obtěžování nesetkaly.
