Na plátně může působit jako lehkovážný floutek, ve skutečnosti ale o věcech přemýšlí mnohem hlouběji, než by se mohlo zdát. Filip Kaňkovský v rozhovoru pro Instinkt mluví o motivaci, která nepřichází na povel, o předsevzetích bez skutečné síly i o období, kdy se rozhodl vystoupit z vlastních zvyků a dát si odstup. Co ho dnes drží pevně na zemi a před čím si naopak udržuje odstup?
Filipe, je premiéra filmu Přání k narozeninám: Křtiny, můžete nám prozradit, koho tam hrajete?
S Ondřejem Malým hrajeme takové dva vykutálené policajty.
Viděl jste ten předchozí film Přání k narozeninám?
Viděl jsem kousek v televizi a chystám se, že se podívám na celý film.
Máte rád české komedie, nebo preferujete jiný žánr?
Já to moc „nežánruji“. Když to má dobré reference a hrají tam moji kamarádi, rád se na to podívám.
Dokážete být ke svým kamarádům i kritický, když se vám jejich výkon nelíbí?
Když to má cenu, asi bych to řekl. Jinak si myslím, že mlčeti zlato.
Nastává jaro a s ním i různé očisty. Dáváte si také detox?
Já docela cvičím a držím se v režimu. Nejsem ledňáček, jak se jim říká. Předsevzetí jsou podle mě churavá. Někdy člověk musí najít tu pravou motivaci, nikoliv, že to dělají ostatní. To vám příliš nevydrží. Cvičení mě ještě nepustilo. Suchému únoru se třeba směji, protože za ten měsíc se v těle nic jiného nestane. Já teď nepiji a vlastně nevím, jestli se těším na to období, kdy zase budu pít. To je asi každého věc.
O hercích se traduje, že jsou velcí bohémové. Je to pravda, nebo je to jen zvěst?
Asi jak kdo. Každý člověk je individualita. Na nás, herce, je víc vidět. Ale když pařím s kamarády, kteří jsou třeba truhláři, nemají problém se mnou držet krok. Asi to nebude tím zaměstnáním.
Kdybyste nebyl hercem, čím byste byl?
Myslel jsem si, že budu filmový scénárista nebo kuchař. Vystudoval jsem klavír. Naštěstí z toho nic nedělám.
Filip Kaňkovský je český filmový a divadelní herec. Vystudoval činoherní herectví na JAMU v Brně a dlouhodobě působí na pražských divadelních scénách. Diváci ho znají z celé řady filmů a televizních seriálů, kde často ztvárňuje výrazné, civilní i lehce ironické postavy. Vedle herectví se věnoval také hudbě – studoval hru na klavír. Je ceněný pro svůj nenápadný, autentický projev a schopnost dodat postavám lidskost i jemný humor.
