Digitální svět je dnes přirozenou součástí rodičovství. Najít zdravou hranici mezi online a offline životem ale není jednoduché. Hvězdy MasterChefa Betty a Vojta Urbanovi otevřeně mluví o výchově dcery bez televize, o vlastních online návycích i o tom, proč podpořili projekt Rodina Offline. Přiznávají, že dokonalý balanc zatím nehledají snadno, ale snaží se technologie používat vědomě a s rozumem.
Proč jste se rozhodli podpořit akci Rodina Offline?
Vojta: Já už s Nadačním fondem La Vida Loca pracuji od roku 2019. Ať už to byly nějaké charitativní koncerty, běhy nebo jiné akce. A vzhledem k tomu, že jsme spíš takový online rodiče, tak jsme to brali jako příležitost chytit se za nos a něco se nachytřit.
Betty: Asi bych na to jen tak nekývla, protože moje moderátorské zkušenosti nejsou tak velké, ale tady jsem udělala výjimku a říkala jsem si, že se musím hecnout, že to určitě zvládnu.
Jak to máte s poměrem online/offline v životě?
Betty: Mě se líbilo, jak tady známé tváře byly upřímné. Takže budu taky upřímná a řeknu, že to jde těžko. A to hlavně z toho důvodu, že máme malou stále u sebe. Ale má jít od září do skupinky, takže to snad bude mnohem lepší. Takže člověk bude vědět, že má ten čas na práci a zbytek času se budeme věnovat jen jí. Zatím to ale nejde tak, jak bychom si přáli.
Vojta: Souhlasím. Určitě v tomto režimu máme mezery, ale snažíme se, když jsme s dcerou, pracovní i rodinné konverzace omezovat. Samozřejmě všichni jí chtějí vidět (máme prarodiče až na Vsetíně), tak je to takové sdílení, ale bohužel s tím mobilem v ruce.
Betty: Ale často se dokážeme s Vojtou vystřídat. Když jeden potřebuje být online, je s dcerou ten druhý.
A jak to máte s onlinem ve vztahu k dceři? Pouštíte jí třeba pohádky třeba, aby se v klidu najedla, v autě?
Betty: My nemáme doma televizi, takže si myslím, že není zvyklá na ty obrazovky. Párkrát jsme jí pohádku už pustili, ale bylo to v situaci, kdy jsme třeba jeli 400 km nebo možná déle – na hory. Tak to jsme jí pustili jednoho krtečka. A bylo vidět, že jí to úplně stačilo a vlastně to bylo těch deset minut. Moc to nevyhledává. Co na ní vidím je, že si bere dost často do ruky můj mobil a dělá, že volá a nebo že se fotí. A teď začala dělat „sýr“, když si bere do ruky ten mobil a dělá, že se fotí. Ale pohádky nevyžaduje. A my jsme takoví, že u jídla třeba se na nic nedíváme, nemáme nic zapnutého, maximálně písničky. Takže díky bohu na to není zvyklá. Ale je zatím dost malá, takže věřím, že se to postupem času bude taky dost měnit.
Vojta: Je to tak. Hlavně Amálka to má tak, že když se jí, tak se jí a když vidí jídlo, tak jí mobil nezajímá. Když se nejí, tak ho chce mít občas v ruce, tak jí dáváme obrazovku třeba do červena nebo jiných barev, že to je jako nuda a ona si tam občas něco zkusí, ale jinak ne.
Jaké jsou vaše plány do budoucna se zapojením online do života dcery? Kdy jí třeba máte v plánu dát první telefon nebo tak?
Betty: Já doufám, že za pět let, až půjde do školy, že bude už více rozšířenější, že ty telefony v ruce, jsou nejlepší až co nejpozději. Já to vidím u svojí ségry, která dětem telefon nedala, i když tomu staršímu už je 10 let. A taky je poslední ve třídě, kdo nemá mobil. Přijde mi to na jednu stranu inspirativní, na druhou stranu věřím, že u těch holčiček je to taky trochu těžší, protože ty holky si začínají dělat skin care a tíhnou k sociálním sítím víc než muži a myslím si, že je to už od toho malého věku. Já se budu snažit jí od toho uchránit, co nejdéle to půjde, i z toho důvodu, že to dělám jako svojí práci.
Vojta: Souhlasím. Myslím si, že 10 let je ambiciózní meta, ke které si vzhlížíme. Uvidíme, jaká bude realita. Snad si nebude ve třech letech podle YTB skin care.
