Dřív si neuměl představit život s dítětem, dnes si ho nemůže představit bez měj. Herec Vladimír Polívka se nedávno stal tatínkem dcery Rozárky a kdykoliv o ní mluví, rozněžní se a do očí se mu hrnou slzy. Stejně jako při rozhovoru pro Instinkt po hře Anděl v lihu, kde v Diviadle Bez zábradlí hraje se svým tátou Bolkem Polívkou. Přiznává, že se mu otočil svět vzhůru nohama a teď konečně všechno dává smysl.
Vladimíre, jaké to bylo stát na jednom pódiu v Divadle Bez Zábradlí s vaším tátou? V této hře jste hrál Bolka.
Je to role, kterou jsem nechtěně studoval 36 let. Je zajímavé, že jsem se v pubertě a velkou část života snažil se mu nepodobat a dělat si věci po svém. Teď je ten čas, kdy to zúročím. Hrajeme to s úsměvem. Táta je tradičně velmi nebezpečný hráč a člověk neví, co na tom pódiu přijde. To je pro mě osvobozující. Můžeme se o sebe opřít.
Hrajete tam i společně s mladšími bratry Janem a Františkem. Vzhlížejí k vám jako ke staršímu a zkušenějšímu sourozenci? Chtějí rady?
Rady chtějí, ale jestli ke mně vzhlížejí, to se musíte zeptat jich. Předpokládám, že ano, ale opravdu se musíte zeptat jich.
Je mezi vámi propast kvůli většímu věkovému rozdílu?
Věk pociťujeme, protože mně je 36 a Jendovi je 20. Ale o to je to zajímavější.
Vy sám jste se stal nedávno tatínkem dcery Rozálky. Jak si novou životní roli užíváte?
Musím říct, že je to nejlepší životní zkušenost, jakou můžu mít. Dcera je extrémně dojemná a překrásná.
Vladimír Polívka je nejstarší ze synů hereckého barda Bolka Polívky. S rodiči žil v Brně, často navštěvoval představení v divadle svého otce. Jeho rodiče, Chantal Poullain a Bolek Polívka, ho k herectví nesměrovali. Až on sám se rozhodl, když v Kanadě ukončil studium angličtiny, že bude hercem, a že vystuduje pražskou DAMU. Má dalších pět sourozencům. Ze vztahu s partnerkou Magdou se mu narodila dcera Rozálie Charlotte.
