Po letech v profesionálním sportu přišel pád, deprese i boj s alkoholem. Dnes bývalý fotbalový reprezentant Jan Rajnoch otevřeně mluví o vlastní zkušenosti a spolu s dalšími bývalými sportovci zakládá projekt Sportovec 2.0, který má pomáhat sportovcům zvládnout život během kariéry i po jejím konci.
Honzo, ty jsi společně s dalšími bývalými sportovci spustil projekt Sportovec 2.0, můžeš nám říct, o co přesně jde?
V projektu jde o problém, se kterými se potýká spousta sportovců. A to přechod z profesionálního sportovního života do běžného žití. Sportovec žije v určité bublině, v nějakém režimu odmala a nic jiného nezná. Holkám a klukům ten „normální“ život začíná v průměru ve 35 letech, kdy má člověk ještě minimálně půlku života před sebou. Sportovci pak neví, co mají dělat. Je to ztráta identity. Když si během kariéry nevydělá tolik peněz, musí si hledat práci a začít pracovat. Neví jak, neví co. V tom našem projektu jde o to, abychom jim pomohli nejen během aktivní kariéry, ale především po ní.
V čem přesně může sportovcům pomoci?
Pomůže jim začlenit se do běžného života. V tom by jim měla pomoci aplikace, kterou si mohou kdykoliv otevřít v mobilu. Může ale pomáhat i sportovcům s různými problémy, třeba závislostmi na alkoholu, na sázkách, gamblingu či drogách. Myslím si, že těch případů, které nedopadly dobře, je spousta. Chceme je nejen nasměrovat na správnou cestu, ale pomáhat jim i s edukací, besedami, budeme mít i vzdělávací společnost. Téhle oblasti se zatím nikdo nevěnuje a my bychom to chtěli dělat.
Co všechno váš projekt obsahuje?
Začínáme podcasty, články, chceme především o tom tématu mluvit a ukázat, že je to velký problém. Sportovci jsou zvyklí bavit lidi a fanoušci je vidí v určitém světle. Jsou zvyklí na slávu a pozornost a najednou to po kariéře skončí. A my o tom chceme mluvit.
Druhá věc je ta edukační. Vyvíjíme na to aplikaci, do které se budou moci zaregistrovat. Tam budou moct sbírat body, protože my, sportovci, jsme zvyklí sbírat body a o něco hrát. Mělo by jim to pomoci se v životní stránce posunout dál. Budou tam mít i krizovou linku zaměřenou na duševní zdraví. Bude to anonymní, aby se nebáli svěřit. Sportovci se neradi svěřují, protože se bojí, že je to slabost.
Nechal ses inspirovat vlastním příběhem, který byl chvílemi až dramatický?
Ano, nechal. A nechal jsem se inspirovat i příběhy jiných. Bohužel v mnoha případech to nedopadlo dobře. Ať už to skončilo sebevraždou, někdo spadl až na úplné dno a zničil se. To jsou příběhy, které jsem sledoval už během kariéry. Já jsem si prošel depresemi i alkoholismem, byl jsem jeden z prvních, který o tom začal mluvit. Sportovci takové problémy mají, ale chtějí to držet pod pokličkou, jinak by to byla jejich Achillova pata. Díky tomu, že za mnou přišel jiný fotbalista Ondřej Vaněk a řekl mi, že to cítí podobně, rozhodli jsme se pomoct jiným, aby se už za to nestyděli.
Jak dlouho abstinuješ?
Člověk musí padnout opravdu na dno, aby si to uvědomil. Ale dnes abstinuji přes 5 let a jsem šťastný. Začal mi nový život a změnily se mi hodnoty. Nejde o to jen přestat pít, ale také na sobě pracovat, chodit na terapie, poznat sám sebe. Alkohol v životě potlačuje věci , které potřebujeme dostat spíš ven, ale mně se podařilo začít o nich mluvit. Ale neznamená to, že ten můj boj končí. Je to práce až do konce života. Pro mě je to už hezká práce. Je fajn se vzbudit ráno s čistou hlavou, to je pro mě ta nejlepší věc, co se mi mohla stát. Nastartoval jsem si nový život a jsem za to vděčný.
Co bys vzkázal sportovcům, kteří jsou na dně, jako jsi byl ty?
Není nic, co by se nedalo řešit. Jen je potřeba si uvědomit, že nějaký problém existuje a chtít ho řešit. Jsou věci, na které člověk nemusí být sám. Celá ta platforma je o tom, že bývalí sportovci chtějí pomáhat těm současným nebo také bývalým sportovcům. Není ostuda ani hanba si říct o pomoc. Jsme tu pro ně.
FOTO: JAN RAJNOCH
TÉMA: ČASOPIS INSTINKT
Reklama











