Není to jen třpyt, kostýmy a svádění. Burleska může být cestou k sebevědomí, svobodě i hlubšímu vnímání vlastního těla. O své zkušenosti, mýtech kolem burlesky i o intimitě ve vztazích mluví performerka a lektorka Katarzyna Byrteková alias Zorya Blue, která ji vnímá jako prostor pro autentické vyjádření.
Jak jste se dostala k burlesce?
Poprvé jsem burlesku viděla v jednom malém baru na Žižkově. Byl to jen jeden vstup a mně to strašně fascinovalo. Chtěla jsem víc.
K burlesce jsem se dostala postupně, nebyl to jeden konkrétní moment ani plánovaná kariérní cesta. Spíš mě dlouhodobě zajímalo tělo na jevišti, práce s přítomností a to, jak se proměňuje, když člověk vystupuje před lidmi. Burleska mi začala dávat smysl jako prostor, kde se dá spojit performance, estetika a zároveň i hlubší práce se sebevědomím a vlastním obrazem. Postupně se z toho stalo nejen moje vystupování, ale i lektorská a producentská práce.
Mnoho lidí si stále plete burlesku a striptýz, můžete jim, prosím, vysvětlit ten rozdíl?
Burleska může být formou striptease, ale není totéž co striptýz. Vše záleží na tom, jak definujeme to slovo a profesi. Takže ano, burleska může pracovat s odhalováním těla – z angličtiny „strip“ – a se sváděním, teasingem.
Spousta lidí si ale pod slovem striptýz představí striptýzový klub s tyčí. V tom je ten hlavní rozdíl. Obojí jsou performance založené na tanci, ale liší se kontextem. V klubech jsou cílovou skupinou primárně muži, zatímco v burlesce je publikum mnohem pestřejší.
V burlesce je důležitější kostým, příběh a nápad. Zároveň je čas na scéně jádrem celé práce. U striptérek je hlavní náplní práce to, kde skutečně vydělávají – tedy soukromé tance, tzv. lap dance, nebo konverzace s klienty. Čas na scéně slouží spíš jako prezentace. A striptérky si zpravidla vydělají výrazně více peněz.
Pořádáte různé kurzy i pro ženy, třeba i matky od rodiny. V čem jim tanec à la burleska může pomoct?
Burleska je pro všechny a každé tělo může být burleskní. Na lekcích můžete kvalitně strávit čas, zpracovat emoce a utéct od problémů každodenní reality. Zároveň posiluje smyslnost a sebevědomí.
Důležitá je také inkluzivní komunita žen, která je podporující. A občas je to prostě i zábava.
Jak moc je to náročné?
Není. Snažím se vytvářet choreografie pro různé úrovně zkušeností a vždy je možné si vše upravit podle sebe. Je to performance, nejde o balet.
Komu byste to doporučila?
Opravdu každé ženě. Věřím, že si v tom každá může v určitém období života něco najít a něco z toho získat. Klidně i mužům, pokud je tento druh aktivity láká.
Vy máte i projekty o sexu a intimitě. Myslíte si, že se o intimitě stále málo mluví?
Je to takový paradox – doba je hypersexualizovaná. Porno, OnlyFans, sexualizované reklamy – to všechno na nás vyskakuje každý den. Zároveň ale, když se člověk s lidmi opravdu baví, zjistí, že málokdo umí s partnerem nebo partnerkou otevřeně mluvit o svých emocích, potřebách nebo pochybnostech. Tady je pořád obrovský kus práce.
Zároveň mě děsí množství obsahu, který rozděluje lidstvo na ženy a muže s tím, že žena musí být v tzv. ženské energii a muž v mužské. Vadí mi, že si někdo dovoluje říkat ostatním, jak se mají chovat, aby byli „dost chlapi“ nebo „dost ženy“. Jsme lidé, každý je unikát, a měli bychom se naučit s tím pracovat.
Co je to burleska? Burleska je scénické umění, které kombinuje tanec, divadlo, stylizaci a prvky striptýzu. Nejde však jen o odhalování těla, ale především o práci s atmosférou, příběhem a osobním výrazem performerky či performera. Typické jsou výrazné kostýmy, humor, nadsázka a hra se sváděním.
