Jsou večery, kdy nejdete do divadla jen „na představení“. Jdete si něco prožít. Nechat se zasáhnout velmi komplikovanou postavou. A přesně taková je nová inscenace Heda Gablerová ve Stavovské divadlo. Pavla Beretová jako Heda představuje neazpomenutelný zážitek. Co o své postavě prozradila?
Heda není oběť. A není ani hrdinka. Je to žena, která cítí příliš mnoho a zároveň vůbec nic. Žena, která se probouzí do života, jenž si sama nevybrala: manželství, společenská očekávání, uhlazené věty, které ji svazují víc než korzet.
Text Henrik Ibsen napsal před více než stoletím, ale v téhle interpretaci bolí až nepříjemně současně. Protože kolik z nás někdy potlačilo vlastní ambice, aby „to bylo jednodušší“? Kolik z nás se usmálo, i když chtělo křičet?
Beretová hraje Hedu s jemností, která mrazí. Její pohled vydrží o vteřinu déle, než je komfortní. Její úsměv je lehce prázdný. Její energie připomíná ženu, která se snaží nadechnout pod hladinou.
„Heda je záhadná, nepochopitelná postava a po mně se chce, abych to pochopila. Já jsem si dovolila to ještě nepochopit. Doufám, že to nepochopím úplně, ani v průběhu repríz. Ta psychologie je tak složitá a chci se do budoucna nechat překvapovat, co ta Heda přinese,“ prozradila herečka pro Instinkt.
Ženská vzpoura
Režisér Viktor Bodó nechává prostor emocím. Nezahlcuje je. Nezjemňuje je. Jen je nechává být. A právě v tom je síla téhle inscenace. Není to křiklavé drama. Je to pomalé dusno.
Napětí mezi tím, co je správné, a tím, co je pravdivé.
Heda touží po intenzitě. Po vášni. Po pocitu, že její život má váhu. A když ho nenachází, začne si ho vytvářet. I za cenu, která je příliš vysoká.
„Je to hrozně současné, protože je to o lidské povaze. Bohužel v dnešní době je důležité nahlížet i na tu temnou stránku v nás. Když se na ni podíváme, třeba nás tolik neohrozí. Platí to všeobecně,“ dodala Beretová.
Tenhle večer není jen kulturní událost. Je to setkání. S ženskou ambicí. Se vztekem, který se nehodí. S touhou, kterou si někdy nedovolíme ani pojmenovat.
