Otcovství herci převrátil život vzhůru nohama. Od vyčerpávajících nocí bez spánku po radost z každého úsměvu jeho ročního dítěte. V otevřeném rozhovoru pro Instinkt mluví o tom, co mu přináší štěstí, jak se vyrovnává s každodenními kompromisy a jak skloubit rodičovství s kariérou umělce. A přitom představuje i svou novou inscenaci Heda Gablerová ve Stavovském divadle, která rezonuje s tématy, jež znají i moderní životy rodičů.
Igore, vy zkoušít novou hru ve Stavovském divadle. Můžete nám k ní říct něco víc?
Jde o hru Heda Gablerová. Je to o spoustě tématech, které rezonují i v dnešní době. Jde o touhu po lepším životě, i když to může na někoho působit jako hra o moci. Což si tam řeší spíš Heda. Ale mně se tam líbí ta touha po štěstí. Že člověk si nedokáže vážit toho, co má, ale touží po tom, co mají ostatní. A nedokáže si ten život dostatečně užít tak, jak je. Dělá zaslepená rozhodnutí, která těm postavám moc nevycházejí.
A jaká je vaše postava?
Myslím si, že jsem jediná postava, která zná Hedu Gablerovou ještě v jiné poloze, než ji znají diváci. My máme vztah z minulosti, který nikdo nezná a nikdo ho neviděl. Ani my dva nemáme úplně jasno, co to bylo. Víme ale, že to byla vášeň a romantika. Jak všichni známe, do vášnivé lásky si každý z nás promítá své životní štěstí. Já jsem její srdeční záležitost. Ale právě nemožnost naplnit náš vztah a její štěstí ničí i mě.
Co vám osobně v životě přináší štěstí a radost?
Mám výhodu, že se živím tím, co mě baví. A když mě to někdy nebaví, vždy si připomenu, že mě to vlastně baví. Kapela a hudba jsou pro mě zásadní. Je to něco mého, co jsem si sám vystavěl z ničeho. A do toho mám roční dítě, a to mi změnilo životní hodnoty.
Myslíte si, že dítě je pro lidi tím hlavním smyslem života?
V době, kdy jsem neměl dítě, bych to asi rozporoval, ale je to fakt dobré. Zajímavé je, že mozek si to vše přeloží do hezké pointy, byť rodičovství má i spoustu negativních věcí. Nic nestíhám a jsem nevyspaný, ale je to fakt krásné.
Co vás na otcovské roli nejvíc překvapilo?
Že si dobrovolně nechávám unikat různě věci. Čekal jsem, že budu víc nešťastný z toho, že nestíhám tvořit a psát písničky. I když mám nakonec ten čas, nedokážu se k té práci dokopat, protože jdu radši za tím miminkem. Dobrovolně chci trávit čas s rodinou, což jsem předtím tolik nečekal. Když mi třeba odpadne zkouška, místo toho, abych šel něco dělat nebo zajít na kafe, jdu radši domů a přiznám, že mi odpadla zkouška.
Vy své dítě neukazujete na sociálních sítích. Je pro vás přirozené chránit jeho soukromí?
Asi to úplně nehrotím, ale prostě to tak cítím. Sociální sítě mám mám spíš kvůli práci, své soukromí tam dávám sporadicky. Přijde mi to přirozené, že není potřeba ho ukazovat. Líbí se mi filozofie, že dítě nám k tomu nedalo souhlas. Až bude chtít mít jednou Instagram, to už jí asi nezakážu.
Myslíte si, že sociální sítě pro vaši práci herce a muzikanta hrají důležitou roli ve vaší profesi?
Bohužel ano. Nejsem jejich milovník. Instagram jsem si zařídil až během covidu jenom proto, že jsem si chtěl rozjet sólovou dráhu. Nevěděl jsem, jak jinak v té době fungovat. Zrovna jsem ale viděl článek, že Meta začíná mazat účty, i když omylem použijete špatné slovo. Pro mě by to byla existenčně dost zásadní věc, protože dnes si už nezaplatíte billboardovou kampaň či plakáty. Dneska to funguje přes sociální sítě a já to buduji šest let. Je to hrozné práce a nebaví mě to. Bere to strašně času, což je strašně zvláštní.
Co vás čeká dalšího v práci?
Teď začneme s kapelou nahrávat nové album, což je pro mě teď nejzásadnější v tom hudebním světě. Vyjde má druhá deska. V dubnu máme premiéru s cirkusem Calembour a to bude mít premiéru v divadle Semafor.
Igor Orozovič je český herec, hudebník a zpěvák. Vystudoval muzikálové a činoherní herectví v Praze a je členem Činohry Národního divadla v Praze, kde ztvárnil řadu výrazných rolí jak v klasickém dramatu, tak v moderních inscenacích. Kromě divadla se objevuje i ve filmu a televizi (např. seriál Polda). Věnuje se i vlastní hudební tvorbě.
