Šikana na pracovišti ze strany nadřízeného není jen nepříjemná zkušenost, ale může mít i právní následky. Přestože české právo pojem bossing nezná, existují způsoby, jak se bránit. Kde je hranice mezi přísným řízením a šikanou? Na to odpovídá zkušená advokátka Petra Kubáčová z P-Legal.
Je bossing vůbec pojmenován v našem právním řádě?
Ne. Český právní řád pojem bossing ani obecně „šikanu na pracovišti“ výslovně nedefinuje. To ale neznamená, že by takové jednání nebylo postižitelné.
Zákaz šikany se dovozuje nepřímo z jiných předpisů – zejména ze zákoníku práce (např. povinnost spolupracovat a nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele), občanského zákoníku nebo antidiskriminačního zákona. Zaměstnavatel má navíc obecnou povinnost vytvářet bezpečné a zdravé pracovní prostředí.
Pokud jednání dosáhne určité intenzity, může být kvalifikováno i jako přestupek, případně trestný čin (např. vydírání, nátlak apod.).
Jaké znaky musí bossing splňovat, aby šlo o šikanu na pracovišti?
Ne každé nepříjemné chování nadřízeného je automaticky bossing. Vedoucí zaměstnanec má právo řídit, kontrolovat a hodnotit práci, a to i nepopulárním způsobem. Aby šlo o šikanu, musí být splněno několik typických znaků:
- Dlouhodobost a opakování – zpravidla alespoň několik měsíců (orientačně se uvádí cca 6 měsíců).
- Systematičnost – jednání se opakuje (např. několikrát týdně nebo i jednou týdně) a má určitý vzorec.
- Neopodstatněnost – chování nemá racionální pracovní důvod.
- Zneužití postavení – nadřízený využívá své moci vůči podřízenému.
- Intenzita zásahu – zasahuje do důstojnosti, psychiky nebo pracovního postavení zaměstnance.
Příklady: neustálá nepřiměřená kritika, zadávání nesplnitelných úkolů, izolace z kolektivu, veřejné ponižování.
Naopak bossingem typicky není situace, kdy zaměstnanec objektivně podává horší výkon a je přísněji kontrolován, nadřízený odejme nenárokovou odměnu z legitimních důvodů nebo jde o ojedinělý exces.
Dá se proti bossingu bojovat?
Ano, ideálně co nejdříve. Důležité je začít situaci řešit včas, ne až ve chvíli, kdy je problém extrémní. Zaměstnanec má několik možností:
- Stížnost u zaměstnavatele – obrátit se na HR, vedení nebo compliance linku; zaměstnavatel musí stížnost interně projednat a řešit. Pokud zaměstnavatel prokazatelně šikanu ignoruje, vystavuje se sankcím.
- Podnět na inspekci práce – ta může provést kontrolu.
- Soudní ochrana – zejména žaloba na ochranu osobnosti nebo z důvodu diskriminace.
- Ukončení pracovního poměru ze strany zaměstnance.
Co musíme mít v ruce, abychom mohli nadřízeného žalovat?
Klíčové jsou důkazy, jelikož bez nich je spor velmi obtížný. Je nutné jasně prokázat dlouhodobost a systematičnost, nikoli pouze jednotlivé incidenty. Obecně platí, že čím konkrétnější a systematičtější důkazy máme k dispozici, tím větší je šance na úspěch. Typicky půjde o:
- komunikaci – e-maily, SMS zprávy, záznamy komunikace přes komunikační aplikace, zadání úkolů,
- svědecké výpovědi – kolegové, kteří jednání viděli,
- záznamy o chování nadřízeného a jeho hodnocení zaměstnance, prokazující např. nesmyslné požadavky,
- podklady o pracovním výkonu – k vyvrácení oprávněné kritiky ze strany nadřízeného,
- vlastní záznamy zaměstnance – deník incidentů (data, co se stalo, kdo byl přítomen),
- zdravotní dokumentaci, pokud došlo k psychické újmě.
Jaké jsou tresty za bossing, když se prokáže?
Bossing sám o sobě nemá jednu konkrétní sankci, ale důsledky mohou být pro zaměstnavatele (nebo konkrétního nadřízeného) významné. Následky se liší podle závažnosti:
- Na úrovni zaměstnavatele může zaměstnavatel uložit vedoucímu zaměstnanci výtku, dát mu výpověď z pracovního poměru nebo postupovat dle interních předpisů a vyvodit další důsledky.
- Veřejnoprávní rovina – pokuta od inspekce práce, pokud zaměstnavatel situaci neřeší.
- Soukromoprávní rovina – náhrada nemajetkové újmy dotčenému zaměstnanci nebo náhrada škody (např. ušlý výdělek).
V závažných případech může jít i o přestupek nebo trestný čin.
