Dramaturgie 57. ročníku hudebního festivalu Antonína Dvořáka Příbram přirozeně navazuje na téma předchozího roku, které započalo mapování profesionální pouti Antonína Dvořáka a spojovalo jeho dílo, potažmo dílo českých skladatelů, s díly skladatelů zejména zemí, které měli zásadní vliv na uznání Mistrova díla ve světovém měřítku. V roce 2025 jsme propojili jeho dílo s díly skladatelů z Německa a Rakouska, v roce 2026 vstoupíme na území Anglie. Objeví se tedy díla skladatelů, kteří Antonína Dvořáka inspirovali, ale také díla těch, kteří sami byli A. Dvořákem inspirováni.
 

Počátkem 80. let 19. století se tvorba Antonína Dvořáka prosadila také ve Velké Británii, která byla v té době považována za jedno z předních center evropského hudebního života. Anglie, s dlouhou tradicí provádění oratorií a kantát sahající až k dobám Georga Friedricha Händela, představovala významné prostředí pro prezentaci velkých vokálně-instrumentálních děl. Zásadním impulzem pro přijetí Dvořákovy hudby se stalo uvedení jeho oratoria Stabat mater, které zaujalo londýnské publikum i odbornou kritiku svou duchovní hloubkou a kompoziční vyspělostí. Na základě tohoto úspěchu byl Dvořák pozván do Londýna, což se stalo klíčovým momentem v jeho mezinárodní kariéře. Zájem britských hudebních institucí o Dvořákovu tvorbu nadále rostl. Významné festivaly i orchestrální spolky začaly u skladatele zadávat nové kompozice, čímž se jeho pobyty v Anglii úzce propojily s premiérami nových děl. Mezi nejvýznamnější patří Symfonie č. 7 d moll, napsaná pro Londýnskou filharmonickou společnost, oratorium Svatá Ludmila pro festival v Leedsu, dále kantáta Svatební košile a Requiem pro festival v Birminghamu. Antonín Dvořák navštívil Velkou Británii celkem devětkrát, přičemž každé z těchto vystoupení znamenalo mimořádný umělecký i společenský úspěch a přispělo k mezinárodnímu uznání české hudby. Vrcholem jeho vztahů s britským hudebním prostředím bylo udělení čestného doktorátu univerzitou v Cambridge v červnu roku 1891.

Reklama