Herec Jiří Š Hájek v inscenaci Ex ztvárňuje Daniela, muže, jehož život naruší návrat bývalé partnerky a rozkryje křehkost dlouhodobých vztahů. V rozhovoru pro Instinkt se zamýšlí nad tím, jak složité je v partnerských vztazích komunikovat bez křivd a zbytečných zranění, a proč je někdy těžké udržet si nadhled i po rozchodu. Zároveň ale věří, že otevřená a srozumitelná komunikace může být cestou, jak některé rány nezvětšovat.
Jiří, můžete nám prozradit, koho hrajete v inscenaci Ex a co se tam bude dít?
Moje postava se jmenuje Daniel a je to manžel další hlavní postavy, se kterou má dvě děti. K nám domů přijde moje bývalá přítelkyně, což spustí řetězec událostí. Je to shrnutí krize páru ve středních letech, která se dotýká skoro každého, kdo na to přijde.
Myslíte si, že když budou diváci z této hry odcházet, ponoří se i do svých vlastních vztahů?
Neříkám, že by se nutně do nich měli nořit, ale myslím si, že se v tom spousta lidí pozná. Odnesou si něco k přemýšlení o tom, co dělají špatně. Mohou si z toho odnést nějaká východiska.
Co jste si z toho odnesl vy do svého soukromého života?
Pojmenování spousty situací a toho, jak se člověk chová. Nikdy jsem se do tak extrémní situace nedostal, ale ty postavy a jejich chování jsou pro mě velmi pochopitelné. Včetně Daniela, který se nechová vždy inteligentně. Člověk si až říká, že by měl přibrzdit, nadechnout se a komunikovat jednodušeji a srozumitelněji. Bez zbytečných křivd a bolestí.
Myslíte si, že lidé spolu dokážou v pohodě komunikovat i po rozchodu, aniž by to zasahovalo do současného vztahu?
Záleží na tom, jak se ti lidé rozejdou. Někdy jsou ty rány a křivdy tak velké, že nejdou zacelit. Ale bylo by ideální, kdyby lidé mohli pokračovat v komunikaci i po rozchodu. Zvlášť když jsou v tom děti – tam je to nutné.
Divadlo v Řeznické je velmi komorní scéna, dalo by se říct až domácí. Jak se vám hraje, když je divák s vámi de facto na jevišti?
Mám malé prostory velmi rád. V tak malém prostoru jsem ale ještě nehrál, i když jsem v Divadle v Řeznické umělecký šéf. Sám sebe jsem do ničeho neobsazoval, teď se to děje poprvé a moc se na to těším, protože mám kontakt s divákem velmi rád. Člověk si může dovolit hrát s větším detailem a propojení s divákem je pak intenzivnější.
Není ta tréma o to větší, když na vás divák kouká z takové blízkosti?
Nemívám to tak. Ale záleží na tom, jak je to ve mně intenzivní. Pokud tréma vůbec je, opadne velmi rychle.
Jiří Š Hájek vystudoval činoherní herectví na Janáčkově akademii múzických umění v Brně. V roce 2004 se přesunul do Olomouce, kde spoluzakládal Divadlo Tramtarie. Působil zde nejen jako herec, ale i režisér. V roce 2013 se přesunul do Městského divadla Kladno, kde nadále kombinoval hereckou i režijní tvorbu, a to až do konce svého angažmá v roce 2024. V současné době působí jako umělecký šéf Divadla v Řeznické.
