Samota, ticho a nekonečné zimní světlo. Zatímco většina lidí míří za sluncem, herečku Annu Fixovou přitahuje chladný sever. Proč si její kamarádi ťukají na čelo? V rozhovoru pro Instinkt mluví o své lásce ke Skandinávii, o uklidňující temnotě i o snu spojit plavbu na jachtě s cestou do Grónska.
Aničko, ty jsi známá tím, že miluje cestování do skandinávských zemí. Co tě na nich láká?
Asi ta samota. Určité odpojení od shonu. Na severu to plyne pomaleji, obzvlášť v zimě. Lidé tam nejsou tak kontaktní, což nejsou vlastně ani v Čechách. Ale vzdálenosti mezi jednotlivými domy jsou obrovské. Líbí se mi i určitá melancholie. Dělá mi dobře, že přes den není moc světla. Moji kamarádi si kvůli tomu ťukají na čelo. Mě to ale určitým způsobem uklidňuje.
Máš vysněnou destinaci, kam by ses chtěla podívat?
Mám. Chtěla bych spojit své dvě vášně – ježdění na jachtě na moři a cestu do Grónska. Ale samozřejmě v létě, v zimě se to zatím nedá.
Máš přání do života, které by sis chtěla splnit?
Přání mám docela dost. Visí mi doma na vision boardu a je to jen pro mé oči. Nechám si je pro sebe.
—
Anna Fixová se narodila 17.3.1984 v Praze. V divadelním světě se pohybovala již odmalička. Její dědeček býval nějakou dobu dramaturgem v Národním divadle a poté se stal ředitelem Divadelního ústavu v Praze, babička byla členkou souboru pražského Divadla Jiřího Wolkera (dnešní Divadlo v Dlouhé), teta zase vystupuje v pražském Studiu Ypsilon. Annina maminka byla dlouhou dobu dramaturgyní Městského divadla v Mostě, později působila nějaký čas v divadle ABC, dnes je v Divadle A. Dvořáka v Příbrami. Anička se do podvědomí veřejnosti dostala díky roli Moniky v nekonečném seriálu Ulice.
—
